OSDO
OBČANSKÉ SDRUŽENÍ DIVADELNÍCH OCHOTNÍKŮ ÚSTÍ NAD ORLICÍ
Přijetí tohoto představení u publika je a bude nepochybně velmi rozdílné. Jedná se o niterné drama, které běžného diváka, navyklého na lehkou televizní zábavu, může zaskočit.
Dvě hodiny osobitého světa
Rukojmí nabízí to, co by divadlo mělo přinášet - dvě hodiny zcela osobitého světa. Vedle množství civilních inscenací klasických látek sází na poetiku dobové autenticity. Zaujme scéna, zaujmou historické kostýmy, které spolu s vizáží jednotlivých herců diváka vtáhnou do představy o probíhající době (období po francouzské revoluci). Jednotliví herci nesplývají, jsou kontrastní a osobnostně zajímaví. Hercům věříme, že jsou tím, čím jsou - ne že si na postavu jen hrají. Farář Pavel Rittich odpovídá svým naturelem i vzhledem figuře, kterou máme díky množství filmů a inscenací usazenou v povědomí. Roman Cach v roli šlechtice působí vzhledně, důstojně i romanticky rozervaným dojmem. Snadno si ho představíte někdy kolem roku 1812 v kterýchkoliv historických souvislostech. Martin Zahálka je v roli krále výtečný jako vždy. Padouch Toussant v podání Petra Žitného působí naturalisticky, robustně, hlasitý rejstřík (někdy až příliš) navazuje vskutku dramatickou náladu. Projev Petra Žitného působí místy až nepříjemně, ale i to podtrhuje atmosféru hry a kontrast mezi jednotlivými herci. Nad vším kraluje představitelka hlavní role Anna Chasáková. Dokáže být důstojná i jemná, díky prožitku role je vždy zajímavá.
Třetí Claudel je nejlepší
Představení vrcholí druhým dějstvím, což ne u všech divadel bývá samozřejmě. Mnohá divadla v druhém dějství přežvykují látku z prvního, nepřináší nic nového - zde je vše, jak u správného dramatu má být. Hra spěje k silnému rozuzlení, hlavní hrdinové jsou zastřeleni (při střelbě z bambitek lezou publiku oči z důlků a v uších zní ozvěna ještě minutu).
Negativem představení jsou jako vždy u amatérského představení místa, kdy není hercům příliš rozumět (farář) - nutno poznamenat, že jich je minimum. Opatrnost vyžaduje zejména přednes zády k publiku.
Jedničku zasluhuje režisér za výběr jednotlivých herců i za celkové zpracování. Ocenit lze i odvahu přijít potřetí s dílem stejného autora (a se svoji kůží na trh). Jak se říká: Do třetice všeho dobrého - v tomto případě je třetí Claudel nejlepším a ze všech tří inscenací nejpodařenějším zúročením dlouhé práce. V době, kdy se preferují komedie, přináší Rukojmí Paula Claudela v podání O.S.D.O. Ústí nad Orlicí zajímavý rejstřík do současného stavu amatérského divadla u nás. Rozhodně stojí za zhlédnutí.
MIREK NĚMEC
|
|